Život není to co máme, ale to co vydržíme!

Září 2010

Doksyman 2010

24. září 2010 v 8:48 | quassar |  Triatlon
V půlce srpna přišel můj první vrchol sezóny - Doksyman. Že jednou půjdu tento závod jsem věděl již před dvěma lety, kdy mě začínala cyklistika trochu nudit a přemýšlel jsem, že si sportování trošku zpeštřím dalšími disciplínami. Jako ideální mi tenkrát připadal triatlon.

O účasti v Doksech jsem přemýšlel již loni, ale pak jsem začal trénink dost flákat (zamiloval jsem se totiž :))), tak z toho sešlo. Celou loňskou zimu jsem běhal a měl jsem z toho celkém dobrý pocit, takže jsem si pohlídal termín levnějších přihlášek a koncem března se na půlironmana přihlásil.

Bohužel mi moc nevycházel trénink plavání. Do Titanmana v červnu jsem chodil 1x až 2x týdně, jenže když jsem tam zjistil, že trénuju a hlavně plavu naprosto bídně, v podstatě jsem se na plavání vykašlal. Vlastně jsem za ty dva měsíce byl plavat asi dvakrát a to ještě jenom u nás na rybníce dvakrát přes. O to víc jsem ovšem jezdil na kole. Běhání v sezóně taky moc nedám, času je málo takže to bylo většinou 70-90 km měsíčně.

Nadešel den D (15.8.2010) a já přijel se slušnou časovou rezervu k Mácháči. Na parkovišti jsem byl asi druhý, dokonce se mi povedlo proklouznout i hlídačům a neplatit parkovné :) Následovala prezentace, nákup gelu a taštičky a pak již hlavně morální připrava na závod. Počkal jsem ještě až přijede táta s Ivanou a pak jsem si šel uložit věci do depa. Všechno probíhalo v pohodičce, měl jsem spoustu času. Zbývalo deset minut do závodu, tak jsem se šel rozplaval, abych se aspoň neutopil hned, když už jsem neměl natrénováno. Jenže když jsem vycházel z vody, ejhle něco je špatně. Koukám na záplavu modrých čepiček a začíná mi svítat. Povinnou čepičku a brýle jsem nechal v autě :( Co teď? Do startu pět minut, auto minimálně kilometr daleko. Naštěstí mi tam jeden spoluzávodník chytře poradil ať zaběhnu na prezentaci, že tam určitě ještě nějaké čepičky budou mít. A měli :)))

3 - 2 - 1 - START. Masy se vrhají do vody, já si ale v pohodičce šlapu po dně dokud stačím, vím totiž, že plaváním rozhodně nic neurychlím :) No bohužel to netrvalo věčně a i já se musel vrhnout do vln Máchova jezera. Ano, věc která mě bohužel hned ze začátku celkem rozhodila, byly vlny. Muj zkroucený prsostyl s tím chvilku bojoval, nicméně vlnky způsobovaly to, že jsem se čas od času nepěkně napil. První bójka se ale blížila a já zjišťoval, že borců, kteří neumí moc plavat je víc :) Zanedlouho jsem dorazili i na druhou nejvzdálenější bójku a plavalo se zpět. Bohužel cesta zpátky probíhala proti vlnám, což v jednu chvíli způsobilo, že jsem se napil tak moc, až jsem se bál jestli se neutopím. Zvládl jsem to a po 3/4 hodině jsem doplaval zpět na břeh.  Nožičky se mi nepěkně motaly při běhu do depa, ale to už jsem věděl, že to nejhorší mám za sebou.

V depu nazout boty, nasadit helmu a šup na kolo. Táta mi hlásil, že jsem mezi 120. a 130. místem, čímž mě moc nepotěšil, ale nakonec jsem s tím počítal. Cyklistice věnuju při tréninku bezkonkurenčně nejvíc času, což se naštěstí začalo ihned zúročovat. Již na rozbité cestě při výjezdu z kempu jsem předjel dva borce a takhle to šlo vlastně celé kolo. Zalehl jsem do hrazdy a předjížděl postupně jednoho závodníka za druhým. Jenom jsem si musel dávat pozor na drafting, ale byly celkem velké rozestupy, takže to šlo. Prvních 30km průměr přes 34 km/h, v dalších dvou bohužel klesl na konečnych cca 33km/h. Do depa jsem přijel celkem v pohodě, takže jsem se těšil na běžeckou část.

Při běhu mi po kole bohužel celkem dlouho trvá než se rozběhnu, což se potvrdilo i zde. Prvních 7 km, jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit, sice mě nikdo nepředbíhal, ale ani já jsem moc lidí nedal. V druhém kole mě v prostoru cíle předběhl mladý borec, kterého jsem se chytl a tak se konecně rozběhl na správné tempo. Borcovi jsem nakonec i utekl a pak už to šlo. Poslední tři kilometry jsem šel opravdu na doraz a díky tomu jsem předběhl ještě asi šestl lidí.

Nakonec z toho bylo konečné 54. místo a čas 5:21:57,7. Nicméně holky Loubkovy mě opět o parník zařízly, takže vím, že musím ještě hodně a hodně trénovat :) Co se týče dílčích disciplín - plavání 127. - kolo 65. a běh 26. místo. Táta měl ze mě celkem radost a ihned mi hlásit, že na ten maratón (běžecký) už rozhodně mám, přestože mě od něj na letošek předtím odrazoval.

Doksyman byl nádherný závod, určitě nejhezčí, který jsem v letošním roce absolvoval a příští rok si ho nenechám opět ujít.