Život není to co máme, ale to co vydržíme!

Doksyman 2010

24. září 2010 v 8:48 | quassar |  Triatlon
V půlce srpna přišel můj první vrchol sezóny - Doksyman. Že jednou půjdu tento závod jsem věděl již před dvěma lety, kdy mě začínala cyklistika trochu nudit a přemýšlel jsem, že si sportování trošku zpeštřím dalšími disciplínami. Jako ideální mi tenkrát připadal triatlon.

O účasti v Doksech jsem přemýšlel již loni, ale pak jsem začal trénink dost flákat (zamiloval jsem se totiž :))), tak z toho sešlo. Celou loňskou zimu jsem běhal a měl jsem z toho celkém dobrý pocit, takže jsem si pohlídal termín levnějších přihlášek a koncem března se na půlironmana přihlásil.

Bohužel mi moc nevycházel trénink plavání. Do Titanmana v červnu jsem chodil 1x až 2x týdně, jenže když jsem tam zjistil, že trénuju a hlavně plavu naprosto bídně, v podstatě jsem se na plavání vykašlal. Vlastně jsem za ty dva měsíce byl plavat asi dvakrát a to ještě jenom u nás na rybníce dvakrát přes. O to víc jsem ovšem jezdil na kole. Běhání v sezóně taky moc nedám, času je málo takže to bylo většinou 70-90 km měsíčně.

Nadešel den D (15.8.2010) a já přijel se slušnou časovou rezervu k Mácháči. Na parkovišti jsem byl asi druhý, dokonce se mi povedlo proklouznout i hlídačům a neplatit parkovné :) Následovala prezentace, nákup gelu a taštičky a pak již hlavně morální připrava na závod. Počkal jsem ještě až přijede táta s Ivanou a pak jsem si šel uložit věci do depa. Všechno probíhalo v pohodičce, měl jsem spoustu času. Zbývalo deset minut do závodu, tak jsem se šel rozplaval, abych se aspoň neutopil hned, když už jsem neměl natrénováno. Jenže když jsem vycházel z vody, ejhle něco je špatně. Koukám na záplavu modrých čepiček a začíná mi svítat. Povinnou čepičku a brýle jsem nechal v autě :( Co teď? Do startu pět minut, auto minimálně kilometr daleko. Naštěstí mi tam jeden spoluzávodník chytře poradil ať zaběhnu na prezentaci, že tam určitě ještě nějaké čepičky budou mít. A měli :)))

3 - 2 - 1 - START. Masy se vrhají do vody, já si ale v pohodičce šlapu po dně dokud stačím, vím totiž, že plaváním rozhodně nic neurychlím :) No bohužel to netrvalo věčně a i já se musel vrhnout do vln Máchova jezera. Ano, věc která mě bohužel hned ze začátku celkem rozhodila, byly vlny. Muj zkroucený prsostyl s tím chvilku bojoval, nicméně vlnky způsobovaly to, že jsem se čas od času nepěkně napil. První bójka se ale blížila a já zjišťoval, že borců, kteří neumí moc plavat je víc :) Zanedlouho jsem dorazili i na druhou nejvzdálenější bójku a plavalo se zpět. Bohužel cesta zpátky probíhala proti vlnám, což v jednu chvíli způsobilo, že jsem se napil tak moc, až jsem se bál jestli se neutopím. Zvládl jsem to a po 3/4 hodině jsem doplaval zpět na břeh.  Nožičky se mi nepěkně motaly při běhu do depa, ale to už jsem věděl, že to nejhorší mám za sebou.

V depu nazout boty, nasadit helmu a šup na kolo. Táta mi hlásil, že jsem mezi 120. a 130. místem, čímž mě moc nepotěšil, ale nakonec jsem s tím počítal. Cyklistice věnuju při tréninku bezkonkurenčně nejvíc času, což se naštěstí začalo ihned zúročovat. Již na rozbité cestě při výjezdu z kempu jsem předjel dva borce a takhle to šlo vlastně celé kolo. Zalehl jsem do hrazdy a předjížděl postupně jednoho závodníka za druhým. Jenom jsem si musel dávat pozor na drafting, ale byly celkem velké rozestupy, takže to šlo. Prvních 30km průměr přes 34 km/h, v dalších dvou bohužel klesl na konečnych cca 33km/h. Do depa jsem přijel celkem v pohodě, takže jsem se těšil na běžeckou část.

Při běhu mi po kole bohužel celkem dlouho trvá než se rozběhnu, což se potvrdilo i zde. Prvních 7 km, jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit, sice mě nikdo nepředbíhal, ale ani já jsem moc lidí nedal. V druhém kole mě v prostoru cíle předběhl mladý borec, kterého jsem se chytl a tak se konecně rozběhl na správné tempo. Borcovi jsem nakonec i utekl a pak už to šlo. Poslední tři kilometry jsem šel opravdu na doraz a díky tomu jsem předběhl ještě asi šestl lidí.

Nakonec z toho bylo konečné 54. místo a čas 5:21:57,7. Nicméně holky Loubkovy mě opět o parník zařízly, takže vím, že musím ještě hodně a hodně trénovat :) Co se týče dílčích disciplín - plavání 127. - kolo 65. a běh 26. místo. Táta měl ze mě celkem radost a ihned mi hlásit, že na ten maratón (běžecký) už rozhodně mám, přestože mě od něj na letošek předtím odrazoval.

Doksyman byl nádherný závod, určitě nejhezčí, který jsem v letošním roce absolvoval a příští rok si ho nenechám opět ujít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama