Život není to co máme, ale to co vydržíme!

Leden 2011

Smrk 2011

25. ledna 2011 v 15:28 | quassar |  Hory
Tak jako každý rok, i letos podnikla bandička okolo HKNMPSM tradiční večerní výstup na Smrk s přespáním na rozhledně. Oproti předchozím "ročníkům", kdy se počet zúčastněných dal většinou spočítat na prstech jedné ruky, byla letos účast neporovnatelně lepší, dalo by se říci až neuvěřitelná. Jmenovitě Ségroška, Léňa, Káťa, Ivetka Pipetka, Hanka, Sáloš, Bezďa, Vrátík, MylánekKarel, Ládík a já.

Sraz byl jako obvykle v šest v naší klubovně, rozdělily se zásoby a zhruba v sedm se vyrazilo nahoru. Předseda Péťa, tradiční účastník této akce, nás bohužel mohl ze zdravotních důvodů doprovodit pouze před branku a bylo vidět, že mu je opravdu moc líto, že nemůže jít s námi. První hodinu nám cesta moc neodsejpala, no nedošli jsme ani na kyselku. Vyrazil jsem tedy sám dopředu na průzkum terénu, vytipování ledových trhlin :)) a na zjištění, zda nám útulnu na rozhledně neobsadila nějaká konkurenční tlupa. Nahoru jsem dorazil asi v půl desáté, všude klid a mír, zdálo se tedy, že i když byla hlášena šestičlená partička, jak jde pár hodin před námi nahoru, budeme mít útulnu jenom pro sebe. Toto očekávání se nakonec ukázalo jako nesprávné, jakmile jsem vlezl dovnitř, viděl jsem několikero spících lidiček, kteří evidentně neměli moc radost, že je budím. No ale považte, jít spát na Smrku v půl desáté? S nejvýřečnějším z nich jsem dal chvíli řeč, snědl lehkou svačinku a vyrazil jsem zpátky dolů zjistit, kde se nachází moji soukmenovci. Trošku jsem doufal, že budou aspoň nad Štrajťákem :) Musím je pochválit, po úvodním vlažném začátku stoupali jak zkušení himalájci a chytnul jsem je vlastně už před finálním kopcem. Zhruba v jedenáct už jsme byli všichni nahoře a mohla začít konečně klasická "smrková" šou :)

Po převlečení do suchého začala neskutečná hostina. Jedlo a pilo se všechno, co kdo donesl, navíc pátě přes deváté, takže výjimkou nebylo, že jsem klobásu zajídal cukrovím a zapíjel rumem :) Nejpopulárnější byl ale svařák, tímto bych chtěl poděkovat Sálošovi a Ségrošce, že si dali tu práci a vynesli nahoru celých devět litrů vína. Jedli a hodovali jsme asi do jedné a pak se šlo na rozhlednu (jak my s oblibou říkáme "na horní palubu"), kde jsme udělali to na co se vždycky nejvíc těšíme, ale o čem tady nemůžu mluvit :))) Říkejme tomu třeba "to" :) U toho jsme vydrželi opravdu dlouho, poslední šli spát až nějak ve 4 hodiny. Děvčata až na Ségrošku spaly dole v útulně, zbytek byl líný se přemístit, takže jsme skončili na oné horní palubě. Bane, spaní na vrcholu rozhledny, je vlastně hlavní cíl celé akce. Letos ani nebyla moc zima, nebo jsem měl možná lepší spacák, každopádně takhle dobře jsem se v předchozích třech ročnících ani jednou nevyspal. Spíš to bude tím spacákem, protože teplotu jsme odhadli na nějakých -7 až -10 stupňů. Oproti předloňským mínus dvaceti je to vlastně teploučko, ale ani tak to nebylo úplně zadarmo.

První kdo ráno vstal a následně hned zmizel dolů byl Sáloš následovaný Bezďou. Kluci udělali chybu, neboť přišli o "afterparty", která bývá neméně zábavná jako to co jí předcházelo. Po půl deváté jsme pomalu začali vstávat všichni ostatní, já šel dolů za holkama, kde jsem se trochu zapovídal. No jedním z důvodů byl i výborný horký čaj ze Ségroščiny termosky. A to Ségroška pořád nadávala, že ta termoska nestojí za nic, nechápu - ona jediná měla čaj opravdu teplý :) Kluci to mezitím rozjeli nahoře, byl jsem je tam několikrát "zkontrolovat". Postupně se nahoru začala trousit i děvčata. Kromě obligátního popíjení (něco pro mě celkem hnuu.... pardon nedobrýho s nějakou květinou uvnitř flašky) se nám povedlo ve třech lidech lehce rozkývat rozhlednu (snad tam ještě stojí :)) a někteří se z toho i stavěli na hlavu. Zkrátka sranda musela být i když chleba už došel.

Okolo poledne jsme se konečně rozhoupali a vyrazili na sestup. Ještě jsme se rozloucili s přichozími turisty po našem, tedy rumem a sýrem Goudou a šlo se dolů. Naše parta se roztrhla na dvě, první skupinu vedl Ládík následovaný děvčaty, záda jsem jim kryl já. Ve druhé skupině zbyl už jenom Vrátík, Karel a Mylan. My dorazili domů nějak po půl třetí, kluci notně rozjaření v sedm :))

Ač to nejdrív vypadalo, že na Smrk ani nedojdeme, musím říct, že letos to bylo možná nejlepší ze všech ročníků. Jenom nám bylo moc líto, že s námi nemůže být předseda, moc se na to těšil a byl tam dříve vždy s námi. Neboj Péťo Smrk 2012 uřčitě nezmeškáš!!!


Jizerská 50

15. ledna 2011 v 21:49 | quassar |  Běžky
Rok se s rokem sešel a stejně jako každý rok se po silvestru hrozně rychle přiblížil první závod sezóny, Jizerská padesátka. Je to asi nejslavnější závod, který jsem kdy absolvoval a musím říct, že od mé první účasti (v roce 2009) mě opravdu chytl. Jak jste si jistě spočítali, jel jsem ho letos již potřetí.

Jako obvykle jsem byl domluven s kamarádem Vencou, že pojedeme na start spolu. Oproti minulým létům přijel Vašek již v sobotu večer a přespal u nás. Po loňské zkušenosti, kdy jsme díky frontě u mazání lyží nestihli start, jsme vyrazili busem do Bedřichova o půl hodiny dříve. Bohužel i ona půl hodina navíc se ukázala jako málo, Venca, který jel z druhé vlny musel ukecat pár lidí a celou frontu u mazačů předběhnout. Já start svojí páte vlny stihl tak akorát. Jinak mazal se klistr (bylo dost nad nulou), takže si člověk musel dávat pozor aby se lyží moc nedotýkal, protože to "trochu" lepilo :)

Takže domazáno a beželo se na start. Páta vlna vyrazila do boje a já s ní. Na začátek ihned v lese špunt, ale s tím se na jizerské musí počítat, ono když najednou vyrazí do třech stop 500 lidí, vlastně to ani jinak nejde. No k Buku to byl fakt mazec, pak to bylo kousíček z kopce, takže se to maličko natáhlo. Ovšem o závodění nemohla být řeč, ono se vlastně trošku dá začít závodit až z Rozmezí, ale také to není žádná sláva. První občestvovačku na Kristiánově klasicky míjím, přijde mi dost brzy občestvovat se po šesti kilometrech, ovšem podle počtu kelímků na zemi mělo nějakých 1500 lidí jiný názor. Nechtěl bych to tam vidět, když projížděla osmá vlna, to už se tam museli v těch kelímkách bořit po kolena :) 56 minut po startu jsem se objevil na Rozmezí a jelo se z kopce. Knajpa a pak už Kasárenská. Díky supr namazání v pátek od Michala lyže jely jako ještě nikdy, takže Kasárenská utekla jako blesk, předjel jsem spoustu lidí a najednou jsem byli na druhé občestvovačce - na Kůrovci. Tam byla spousta znamých (Ségroška, Michal, Ivánek, Nikča atd.), takže jsem se na chvíli zastavit musel. Dva teplé jonťáky, banán a sušenka to jistili a jelo se dál.

Technika mi moc nejde, takže jsem se trošku bál sjezdu u Bunkru, ale možná jsem se trošku zlepšil, protože jsem ho letos ani nějak moc nezaznamel :) Jinak na Jizerce jsem měl o 6 minut lepší čas než loni, což mě dalo menší naději na zdolání cíle, tedy zajetí Jizerské pod 4 hodiny. Po Jizerce následoval výjezd k bunkru, kde jsem naštěstí již za televizní kamerou v kopci zalehnul :) A pak již Promenádní a Smědava, kde jsem opět zamával dalším známým a vydal se do nejtěžšího stoupání závodu. Letos mi to tam bohužel moc nedrželo, takže spíš než běh na lyžích to byl stromečkový výšlap. Myslím, že jsem tam oproti loňsku nějakou minutku ztratil a podle času na stopkách jsem začínal tušit, že mého cíle letos ještě bohužel nedosáhnu. Sice z Knajpy až na Hřebínek to bylo převažně soupaží a jelo se mi jak z praku, ale čas neúprosně uháněl a uháněl. Na dalším mezičase na Hřebínku to bylo o sedm minul lepší než loni, jenže já potřeboval těch minut aspoň deset.

Po poslední občestvovačce na hřebínku se jelo na Bílou kuchyň a pak následoval poslední větší kopec a to Olivetská hora. Bohužel tam mi stejně jako loni i předloni došlo. Musím na to myslet a nechat si na sjezd z Olivetské ještě jeden gel. Zkrátka pak už to bylo až do cíle pouze trápení, předjelo mě i dost soupeřů. Takže jsem se dotrápil až zpátky do Bedřichova, kde na nás ještě čekal těsně před cílem ještě asi petisetmetrový "pytel" pro diváky a cílová rovinka. Můj čas se nakonec zastavil na 4:04:44 což je sice moc pěkné číslo, ale čtyřka na začátku znamenala to, že jsem bohužel nesplnil svůj cíl. Sice oproti loňsku jsem se zlepšil o devět minut, ale velkou radost jsem z toho neměl. Zklamání z času naštěstí vystřídala radost z toho, že už to mám za sebou. Kamarád Venca mě zařízl o šest minut a vede 2:1 (porazil mě i v loňském ročníku, já jeho při naší první účasti).

Závěrem chci říct, že Jizerská 50 je nádherný závod. Kdo nezkusí neuvěří, ale já musím říct, že mu propadám víc a víc. Na příští rok plánuju nákup nových lyží, čas pod 4 hodiny a srovnání stavu s Vencou na 2:2.

Stránky Jizerské 50: http://bezky.jiz50.cz/
Výsledky letošního 44. ročníku: http://bezky.jiz50.cz/cz/publish/68/Vysledky.html