Život není to co máme, ale to co vydržíme!

Smrk 2011

25. ledna 2011 v 15:28 | quassar |  Hory
Tak jako každý rok, i letos podnikla bandička okolo HKNMPSM tradiční večerní výstup na Smrk s přespáním na rozhledně. Oproti předchozím "ročníkům", kdy se počet zúčastněných dal většinou spočítat na prstech jedné ruky, byla letos účast neporovnatelně lepší, dalo by se říci až neuvěřitelná. Jmenovitě Ségroška, Léňa, Káťa, Ivetka Pipetka, Hanka, Sáloš, Bezďa, Vrátík, MylánekKarel, Ládík a já.

Sraz byl jako obvykle v šest v naší klubovně, rozdělily se zásoby a zhruba v sedm se vyrazilo nahoru. Předseda Péťa, tradiční účastník této akce, nás bohužel mohl ze zdravotních důvodů doprovodit pouze před branku a bylo vidět, že mu je opravdu moc líto, že nemůže jít s námi. První hodinu nám cesta moc neodsejpala, no nedošli jsme ani na kyselku. Vyrazil jsem tedy sám dopředu na průzkum terénu, vytipování ledových trhlin :)) a na zjištění, zda nám útulnu na rozhledně neobsadila nějaká konkurenční tlupa. Nahoru jsem dorazil asi v půl desáté, všude klid a mír, zdálo se tedy, že i když byla hlášena šestičlená partička, jak jde pár hodin před námi nahoru, budeme mít útulnu jenom pro sebe. Toto očekávání se nakonec ukázalo jako nesprávné, jakmile jsem vlezl dovnitř, viděl jsem několikero spících lidiček, kteří evidentně neměli moc radost, že je budím. No ale považte, jít spát na Smrku v půl desáté? S nejvýřečnějším z nich jsem dal chvíli řeč, snědl lehkou svačinku a vyrazil jsem zpátky dolů zjistit, kde se nachází moji soukmenovci. Trošku jsem doufal, že budou aspoň nad Štrajťákem :) Musím je pochválit, po úvodním vlažném začátku stoupali jak zkušení himalájci a chytnul jsem je vlastně už před finálním kopcem. Zhruba v jedenáct už jsme byli všichni nahoře a mohla začít konečně klasická "smrková" šou :)

Po převlečení do suchého začala neskutečná hostina. Jedlo a pilo se všechno, co kdo donesl, navíc pátě přes deváté, takže výjimkou nebylo, že jsem klobásu zajídal cukrovím a zapíjel rumem :) Nejpopulárnější byl ale svařák, tímto bych chtěl poděkovat Sálošovi a Ségrošce, že si dali tu práci a vynesli nahoru celých devět litrů vína. Jedli a hodovali jsme asi do jedné a pak se šlo na rozhlednu (jak my s oblibou říkáme "na horní palubu"), kde jsme udělali to na co se vždycky nejvíc těšíme, ale o čem tady nemůžu mluvit :))) Říkejme tomu třeba "to" :) U toho jsme vydrželi opravdu dlouho, poslední šli spát až nějak ve 4 hodiny. Děvčata až na Ségrošku spaly dole v útulně, zbytek byl líný se přemístit, takže jsme skončili na oné horní palubě. Bane, spaní na vrcholu rozhledny, je vlastně hlavní cíl celé akce. Letos ani nebyla moc zima, nebo jsem měl možná lepší spacák, každopádně takhle dobře jsem se v předchozích třech ročnících ani jednou nevyspal. Spíš to bude tím spacákem, protože teplotu jsme odhadli na nějakých -7 až -10 stupňů. Oproti předloňským mínus dvaceti je to vlastně teploučko, ale ani tak to nebylo úplně zadarmo.

První kdo ráno vstal a následně hned zmizel dolů byl Sáloš následovaný Bezďou. Kluci udělali chybu, neboť přišli o "afterparty", která bývá neméně zábavná jako to co jí předcházelo. Po půl deváté jsme pomalu začali vstávat všichni ostatní, já šel dolů za holkama, kde jsem se trochu zapovídal. No jedním z důvodů byl i výborný horký čaj ze Ségroščiny termosky. A to Ségroška pořád nadávala, že ta termoska nestojí za nic, nechápu - ona jediná měla čaj opravdu teplý :) Kluci to mezitím rozjeli nahoře, byl jsem je tam několikrát "zkontrolovat". Postupně se nahoru začala trousit i děvčata. Kromě obligátního popíjení (něco pro mě celkem hnuu.... pardon nedobrýho s nějakou květinou uvnitř flašky) se nám povedlo ve třech lidech lehce rozkývat rozhlednu (snad tam ještě stojí :)) a někteří se z toho i stavěli na hlavu. Zkrátka sranda musela být i když chleba už došel.

Okolo poledne jsme se konečně rozhoupali a vyrazili na sestup. Ještě jsme se rozloucili s přichozími turisty po našem, tedy rumem a sýrem Goudou a šlo se dolů. Naše parta se roztrhla na dvě, první skupinu vedl Ládík následovaný děvčaty, záda jsem jim kryl já. Ve druhé skupině zbyl už jenom Vrátík, Karel a Mylan. My dorazili domů nějak po půl třetí, kluci notně rozjaření v sedm :))

Ač to nejdrív vypadalo, že na Smrk ani nedojdeme, musím říct, že letos to bylo možná nejlepší ze všech ročníků. Jenom nám bylo moc líto, že s námi nemůže být předseda, moc se na to těšil a byl tam dříve vždy s námi. Neboj Péťo Smrk 2012 uřčitě nezmeškáš!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama