Život není to co máme, ale to co vydržíme!

Císař - závod dvojic v přírodním víceboji

19. dubna 2011 v 7:14 | quassar |  Triatlon
O tomto závodě jsem se dozvěděl loni, byl jsem přítomen i na následném večírku. Konal se tenkrát první ročník a startovali tam Štrynclici, Ségroška s Michalem a Michal P. s Márou K.. Závod se mi z vyprávění velice zalíbil, takže jsem začal přemýšlet o účasti. Asi před měsícem jsem se zeptal Kátěnky jestli se mnou pojede a ona celkem nadšeně souhlasila.

Musím přiznat, že jsem z většiny disciplín měl celkem vítr, lezení na skále jsem poprvé absolvoval před týdnem a byl to celkem výbuch, jeskyňaření taky zrovna není moje hobby, stísněné prostory nemám moc rád, na lanových překážkách jsem si taky moc nevěřil. Těšil jsem se v podstatě hlavně na kanoje, ale celkem i na biatlon. Poslední vložená disciplína - golf jsem tušil, že nedopadne moc dobře, ale i tak jsem se celkem těšil. Nakonec se vše ale vyvrbilo dost jinak :)

Závod se konal v Ostrově u Tisé, což je kousek za Děčínem. S Káťou jsme vyrazili v pátek po sedmé hodině a cestou jsme ještě v Markvarticích nabrali novopečeného silničáře Bezďu. Do Ostrova naše posádka nakonec dorazila krátce po deváté hodině, stihli jsme i prezentaci a také poslední chatka na nás ještě zbyla :) Ve skvělé hospůdce Pod Císařem jsme si dali ještě pivko a po jedenácté se šlo na kutě.


Budíček byl naplánoval na čtvrt na osm, ale nějak mám poslední dobou problémy se spaním, takže jsem se vzbudil uz v 5:40. Následovala lehká snídaně a šlo se na rozpravu před závodem. Oproti propozicím byly menší změny, z přesunů na kole se stalo MTBO, do jeskyně už lezli oba členové týmu a pár dalších drobností. Rychle jsme se připravili a 9:40 vyrazili na kole do závodu. Bohužel se mi hned na první křižovatce povedlo zakufrovat, takže už tam bylo ztraceno prvních pár minutek. První jsme hledali kontrolu č. 9. Jeli jsme celkem dobře, jen jsme se nechali zmást dvojicí, která byla kousek před námi a kontrolu přejeli. Po zjištění chyby následoval návrat a kontrola byla splněna. Vzhledem k tomu, že se jednalo bonusovou kontrolu, která nebyla povinná, získali jsme 30 minut k dobru. Další kontrola byla zároveň i vložená disciplína a to lezení. Bohužel se nám povedlo opět zakufrovat a to pořádně. S kolama jsme se pak táhli podél skal a ztratili odhadem asi dvacet minut. Kontrolu jsme nakonec našli, ale až po překonání malého údolíčka, tam nás zahlédli soupeři a měli z nás celkem legraci :)

Z lezení jsem měl opravdu vítr, naštěstí se ukázalo, že zbytečně. První lezla Káťa, ale ta se toho vůbec nebála a vybrala si nejtěžší cestu, kterou také pěkně vylezla. Já si naopak vybral tu nejlehčí a taky se mi zadařilo. Další kontroly už jsme chytali trochu líp, ke kánojím jsme dojeli celkem v pohodě napoprvé. Na pádlování jsem se celkem těšil, zpětně ale musím říct, že to byla celkem nuda. Měli to být tři kilometry, odhadem si myslím, že to byla tak polovina, ale opravdu velká zábava to nebyla. Takže další disciplína splněna a jelo se dál. Poslední vložená disciplína při MTBO byl golf. Golfisti z nás už asi nebudou, takže jamku par 3 jsme dali až na čtrnáctý úder. Na druhou stranu u toho byla opravdu legrace, takže bolení hlavy z toho opravdu nebylo :) Co nám však začalo dělat trochu starosti byl časový limit. Hrozně rychle se přiblížila půlka časového limitu (ten byl šest hodin) a my neměli splněno ještě ani kolo a to nás čekal orientační běh se dalšími třemi vloženými disciplínami. Po golfu jsme vyrazili k další kontrole, kterou se nám bohužel poměrně dlouho nedařilo najít. Nakonec jsem se vydal na slepo ke stožáru na vrcholu kopce, což se nakonec ukázalo jako správná volba, kousek nad stožárem jsem kontrolu našel. Ani poslední cyklokontrola nebyla bez problémů, netrefili jsme to asi o 100 metrů a zase ztratili pár minutek času. Bonusovou nepovinnou kontrolu číslo 15 jsme nakonec vynechali a jeli zpátky na start vyměnit kolo za běžecké boty.

Mapu orienťáku dostala tentokrát Káťa, což se ukázalo jako výborná volba. První kontrola byla hned nad kempem a jednalo se o vloženou disciplínu nízké lanové překážky. Ty se mi opravdu moc líbili, a také jsme je s malým zaškobrtnutím úspěsně zdolali. Druhá orienťácká kontrola nebyla taky celkem dost dlouho k nalezení (pomohla až rojnice s dalšími týmy), ale nakonec ji Kátěnka našla a běželo se dál. Pak už to šlo jak na drátkách až k jeskyňaření. Dostali jsme helmy, jednu čelovku a šlo se do díry. Některá místa byla opravdu celkem úzká, ale nakonec se jeskyní podařilo prolézt. Špinavý a odřený, ale šťastný, že už to máme za sebou. Blížil se konec šesté hodiny závodu a my teprve dobíhali na poslední disciplínu - letní biatlon. Naposledy jsem střílel ze samopalu na vojně a to už je pěkná řádka let, takže jsem věděl, že toho asi moc netrefím. Nejdříve se střílela ležka a nám se povedlo sestřelit pouze jeden terč. Takže ještě před obíháním rybníka nás čekalo devět trestných koleček kolem hřiště. Běh mezi střelbami měl být 500m, myslím, že to byl ale spíše poctivý kilometr. Když jsme šli na střelbu ve stoje, skončil nám šestihodinový limit, v závodu jsme ale pokračovali. Střelba na stojce byla bohužel ještě horší, netrefili jsme nic, takže přibylo dalších deset koleček a pak už jenom cca 300 metrový přeběh do cíle. Závod jsme zvládli za nějakých 6 hodin a deset minut, doufal jsem, že se nad námi (a pár dalšími) pořadatelé smilují a nediskvalifikují nás. Velká radost, že už jsme v cíli, byla vystřídána velkou únavou, protože závod byl opravdu náročný. Káťa bojovala jako lev, takže po doběhu toho měla celkem dost.

Pak už následovala jenom studená sprcha, večeře a čekání na výsledky. Stejně jako loni i letos byli na bedně Štrynclici, tentokrát na třetím místě. Ostatní výsledky jsem viděl jen na chviličku, ale i tak jsem zjistil, že jsme skončili 21. z 28. mix párů. Takže pohoda :) Příští rok to určitě vylepšíme :) Po vyhlášení byla připravena další soutěžní disciplína a to pivní štafeta. Jedná se o trochu netradiční pivní štafetu, pije 7 lidí, podmínkou je aby z toho byly alespoň 3 ženy. Kromě klasického exování z půllitru se "pije" pivo i z talíře, lžící nebo brčkem z půllitru. No byla to velká sranda, oproti loňským 3 štafetám se letos zůčastnil dvojnásobek. Naše skončila na čtvrtém místě. Já finišoval a vzhledem k tomu, že toto exované pivo bylo už moje šesté a do toho pár rumíků, šel jsem radši spát :) V neděli jsme už jenom šli naproti do skal lézt, teda lezla pouze Káťa s Bezďou, ja je fotil a kochal se krásným výhledem z jedné skály na Ostrov. Ve dvanáct odjel Bezďa na kole do Liberce a dost nečekaně se tam objevil Mojda. A pak už se jenom jelo domů.

Závod, stejně jako celý víkend byl úžasná záležitost, děkuju Kátěnce za to, že to se mnou absolvovala a taky, že bojovala do posledních zbytků sil. Tak třeba zase za rok, natrénujeme golf a biatlon, naučíme se s mapou při MTBO a první desítka bude naše :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 27. října 2015 v 15:51 | Reagovat

Motivací ke sportu mohou být i nové sportovní potřeby http://www.centrum-aktivit.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama