Život není to co máme, ale to co vydržíme!

Srpen 2011

Doksyman 2011 - konečně povedený triatlon

15. srpna 2011 v 22:00 | quassar |  Triatlon
Doksymana na trati 1/2ironmana jsem šel poprvé loni a závod se mi velice líbil, takže hned po dokončení mi bylo jasno, že letos si na Mácháči zazávodím zase. Ambice po dokončeném Moraviamovi byly velké, doufal jsem v čas okolo pěti hodin. Díky souhře náhod bohužel trénink neprobíhal ani trochu tak jak jsem si představoval. Osma na zadním kole, prasklý drát při centrování a následné týdenní shánění náhradního drátu mi totálně překazilo cyklistický trénink, takže v speciální trénink, který jsem si naplánoval neproběhl ani jeden. Plaváni jsem taky moc nedal, jen ten běh jsem piloval neustále (i když běhy do vrchu asi nejsou nejlepší připrava na triatlon :)) No natrénováno jsem sice ideálně neměl, ale nějak poslední dobou na sobě čím dál víc začínám cítit, že se dokážu zmáčknout i když to moc nejde. A v to jsem doufal i tentokrát.

Ke kempu Borný mě dovezlo jako obvykle moje červené "drandítko", tedy Škoda Felicia 1,3MPI, která mi věrně slouží už pátým rokem. Přijel jsem v půl deváté, což byl ideální čas na to, abych vše stihl, ale zase zbytečně nelelkoval. Prezentace proběhla poměrně rychle, připravil jsem si kolo a šel se rozjet. Nohy nebolely, což bylo dobré znamení, takže jsem doufal, že by to na kole v závodě mohlo jít. Po rozjetí jsem sbalil saky paky a šel si najít místo v depu. No ale jak je mým nedobrým zvykem jsem cestou tam zabloudil :) Bane, tak hrozné to se mnou není, každopádně jsem úplně regulérně přehlédl krásně viditelné depo a šel s věcmi až na místo startu a cíle, kde bylo depo ještě loni. Takže po chvilce zmatkování mě nějaký spoluzávodník nasměroval přímo zpět k letošnímu depu. Depo bylo poměrně velké, na druhou stranu již také celkem zaplněné, ale místečko jsem si tam našel. Ale to už bylo pár minut do rozpravy, takže jsem rozběhnutí pojal v rámci přesunu ke startu. Rozprava trvala asi deset minut a do startu závodu zbývalo cca čtvrt hodiny, ale já pitomec si sebou nevzal věci na plavání, takže zase fofrem zpátky vzít neoprén, brýle a čepici a zase úprk na start. Při oblékání neoprénu ve spěchu jsem si na něm udělal další škubu, ještě že už mám lepidlo na opravy. No stihl jsem asi jenom dvouminutové rozplavání a pak už nás vyháněli z vody.


A byl tu start! Postavil jsem se doleva, abych měl přehled o soupeřích (při plavání se nadechuji doprava) a taky abych neschytal tolik ran. Plavalo se mi celkem dobře, bohužel jsem měl velké problémy s orientací (nikoliv sexuální, v tom mám jasno - hetero :) Záplava červených čepiček a tam někde v dálce oranžová bojka, no nic moc, vždycky jsem ji viděl až cca 200 metrů od ní. Takže jsem se orientoval právě a jenom podle oněch červených čepiček, tedy soupeřů. Bohužel jsem plaval dost cik cak. Nicméně od třetí bójky už to bylo jenom do cíle ke břehu. Vylezl jsem z vody, mrknul na hodinky, kde běžela 43. minuta závodu, trochu zklamání, doufal jsem v čas okolo 40ti minut. Dotaz na spoluzávodníky, nepřišlo vám plavání trochu delší než loni?

Depo bylo celkem rychlé, podle Timexu cca 2,5 minuty, což na moje poměry celkem ujde. Start kola byl po asfaltu, takže už cesta z kempu probíhala skoro třicetikilometrovou rychlostí. Hned od začátku se mi dařilo docela předjíždět, první kolo jsem podle computeru jel přes 36/hod. Druhé kolo již nebylo tak rychlé, průměrná rychlost klesla k třicetipěti, ale předjížděl jsem pořád. Každopádně ve třetím kole už mi začaly pomalu docházet síly, na rovině jsem měl co dělat abych se dostal k pětatřicítce a v místech kde jsem do kopce jezdil přes třicet, tu najednou byla pětadvacítka. Každopádně jsem se ještě naposledy kousnul a na konci zase mírně zrychlil. Nakonec bylo kolo dle computeru za 2:39:36, což vychází na průměr 33,83km/h. Druhé depo 1:34 (super!) a šlo se běhat.

Už na začátku běhu jsem v nohách cítil, že jsem to na kole trochu přehnal, moje obvyklá lehkost běhu byla ta tam a připadalo mi, že chvílemi šourám jenom nohama po zemi. Po chvíli jsem se rozeběhl a prvních 7 km jsem běžel lehce přes 31 minut. V druhém kole už na mě přišla první větší krize, zachránil mě až gel na poslední občestvovačce, který mě zase nakopl. Druhé kolo tedy bylo 33 a půl minuty, ale cítil jsem, že budu zase schopen v posledním kole zabojovat. Nevím kde se to vždycky ve mě bere, ale závěry závodů mám až na výjimky (třeba Běh na Dvoračky) opravdu slušný. Asi dva kilometry před cílem jsem doběhl dost svizně běžícího soupeře, který šel taky už do cíle. Asi půl kilometru jsem běžel s ním a pak jsem nastoupil. Měl jsem strach jestli to není moc brzy a po chvíli nevytuhnu, ale vydržel jsem to až do cíle. Posledních tři sta metrů jsem už trochu zvolnil, protože za mnou nikdo nebyl. A byl tu cíl, čas parádní a jak jsem se pak přesvědčil ve výsledcích, tak ani umístění nebyl úplně špatný. Takže nakonec 36. mezi muži a čas 5:05:41. Na druhou stranu musím říct, že me zase porazily dvě ženy, Simona Vykoukalová a Katka Loubková. Na Katku jsem si troufal, ale nevyšlo to, zřejmě dokud nebudu lépe plavat, budou mě holky Loubkový porážet.


Pivo, těstoviny, meloun a bramboráčky, to byla odměna po poměrně těžkém závodě. Čekalo se na posledního závodníka, aby mohlo proběhnout vyhlášení výsledků, přemejšlím, jestli někdy nebudu poslední, protože takovej aplaus neměl určitě ani Petr Vabroušek, který závod vyhrál. Vyhlášení výsledků byla asi jediná věc, která se mi na závodě moc nelíbila, různě se prohazovaly kategorie, spíkr zrovna moc nehecoval diváky, prostě lepších vyhlášení uz jsem zažil spoustu. No a pak už jsem sedl do auta a frčel domů.

Doksyman mě opět dostal, možná ještě víc než loni. Myslím, že tyhle distance by mi mohly sedět, rozhodl jsem se, že se na ně v příští sezoně zaměřím. Něco jsem teď zaslechl, že Doksyman příští rok nebude, doufám, že to je jenom fáma, protože vedle Moraviamana je to pro mě závod roku. A příští rok chcí jít pod pět hodin a do první třicítky, takže opovažte se ho zrušit!!!! Máchovo jezero je ideální prostředí pro triatlony, tak snad se tam sejdeme i za rok!

Triatlonu zdar!