Život není to co máme, ale to co vydržíme!

Triatlon

Dřevěný muž

25. června 2012 v 22:14 | quassar
Po povedeném běžeckém jaru, kdy jsem si slušně vylepšil osobní rekordy na půlmaraton a maraton (1:20:01 a 3:01:59) a ve dvou závodech i zaběhl docela pěkné pořadí (4. místo v běhu z Frýdlantu do Lázní Libverda a osmé místo na Bakovském půlmaratonu) se celkem podařilo i cyklistické "předletí" (15. místo krátká trať na ABBcupu a hlavně kontumační vítězství nad Sálošem v časovkách :))). Jenže jako svou hlavní disciplínu považuji triatlon a můj první závod v něm byl právě Dřevěný muž, který proběhl v sobotu 23.6.

Původně jsem měl v plánu Hornettlon (což je triatlon s mtb), jenže o Dřevěňáku jsem slyšel jen to nejlepší a když mi v úterý Bezďa zavolal, jestli na něj s ním pojedu, neváhal jsem ani minutu. Jednak proto, že přeci jenom mám "silniční" triatlony trochu radši a za druhé i proto, že si s Bezďou vždycky rád zazávodím. V úterý jsem absolvoval zátěžový test na FTVS, který dopadl docela dobře (i když rezervy tam jsou pořád dost velké), Bezďa si dal dokupy silničku a mohlo se vyrazit.

V sobotu budíček v půl šesté, v půl sedmé odjezd směs Ploukonice, kde probíhalo plavání a kde bylo také první depo. Dřevěný muž byl první triatlon s dvěma depy, který jsem absovoval, takže jsem z toho byl celkem nervozní. Naštěstí pořadatelé nebyli žádní nováčci (nakonec to, že se jednalo již o třicátý ročník dřevěňáka tomu napovídal), takže všechno měli dostatečně zmáknuté. V osm start, byl jsem jeden z mála v neoprénu a nepostavil se jak bývá mým zvykem na chvost startujících, což se ukázalo jako velice dobrý tah. Plavec jsem pořád mizernej, ale v sobotu to prostě šlo. V první půlce jsem byl odhadem na konci první desítky, z vody jsem nakonec vylejzal sedmnáctý. Depo proběhlo v pohodě, dokonce jsem si stihl ještě hodit bedýnku s věcmi do připravené dodávky a vyrazilo se na kolo.

Už zkraje jsem věděl, že rozhodně nepojedu sám. Postupně se zformovala cca dvacetičlená skupina, nutno podotknout, že první kolo bylo dost "o hubu", u některých závodníků mi připadalo, že jedou v balíku poprvé. Obzvláště jeden týpek bez helmy byl dost nebezpečnej, naštěstí jsme ho brzy utrhli. Ze začátku to neprobíhalo moc dobře, střidali jsme asi v pěti, ostatní se vezli, naštěstí se našel týpek, který všechny objel a domluvil jak budeme střídat. Druhé kolo bylo už dost o něčem jiným a průměrná rychlost stoupla přes 37km za hodinu. Postupně jsme sbírali závodníky, kteří odpadli z první grupy, občas někdo odpadl od nás, takže nás jelo plus mínus stejně. Jedinou krizi, kterou jsem měl byla ve stoupání z Kněžmostu ve 4. kole, naštěstí jsem se dotáhl brzy zpět. Pět set metrů před druhým depem nás dost zdržel traktor přes celou silnici, no chudák traktorista si nevyslechl nic pěkného. Mě to bohužel asi stálo ještě o chloupek lepší celkové umístění.

Z druhého depa jsem měl dost strach, protože jsem vůbec netušil, kde skončí moje bedýnka s výbavou. No ale k mé velké radosti mi při příjezdu z kola padl zrak přesně na tašku globus s botama, která byla navrchu mojí přepravky. Takže kolo k zemi, boty na nohy a šlo se běhat. Hned zkraje běhu jsem předstihl asi 4 soupeře z cyklistické grupy a hnal se za ostatními, cca po prvních pětistech metrech běhu jsem byl asi na jedenáctém místě. Asi 200 metrů před sebou jsem viděl holohlavého soupeře, který se mi zdánlivě vzdaloval. Postupně jsme "spolu" předbíhali jedno soupeře za druhým, v tu chvíli jsem ale vůbec netušil kolikátý jsem. Až těsně před obrátkou mi jeden divák nahlásil osmé místo, což jsem si nakonec za chvíli zkontroloval, protože soupeři přede mnou už běželi zpět. Onen holohlavý soupeř začal trošku vadnout, takže za obrátkou už byl tak říkajíc "na dostřel". Cca po kilometru cestou zpět jsem ho dostihl, "zakousl se" však do mě jak lev do prchající antilopy :) V tu chvíli jsem byl sedmý, ale už jsme se pomalu začali přibližovat k šestému a pátému. Oba dva jsme dostihli na občerstvovačce, kterou jsem zvládl nejrychleji a všem třem jsem utekl. Asi tři kilometry před cílem jsem zahlédl i čtvrtého v pořadí, ten však měl k mé smůle sebou cyklodoprovod, který se neustále ohlížel a mohutně ho hecoval. Sice jsem se pomaličku přibližoval, nicméně už jsem to nestihl a doběhl jsem 8 sekund za čtvrtým místem. Jak jsem posléze zjistil, běh se mi opravdu moc povedl :)

Nakonec tedy 5. místo a rozhodně životní triatlonový výsledek. Po doběhu žízeň jak trám, nicméně k pití bylo pouze pivo, které nahonec do mě zahučelo asi na dva loky (trenér by mě za to učitě nepochválil :). Chvilku jsem pokecal se soupeři a vyrazil podpořit Bezďu. Bezďa bojoval jako lev a měl jsem co dělat abych mu ten posledni kilometr zpátky do cíle stačil. Dali jsme ještě nějaký to pivko, koupačku na vystřízlivění a jelo se domů.

Osobně hodnotím svůj výkon na Dřevěným muži velice dobře a rozhodně to je pro mě nejlepší výsledek sezony (nejen co se triatlonu týče). Vyšlo všechno snad nejlíp jak mohlo a mám z toho velkou radost. Bezďa vypadal taky velice spokojeně (ještě aby ne, 40. místo je taky parádní výsledek), takže jsme se už dopředu domluvili, že příští rok nebudeme rozhodně chybět, protože Dřevěnák je parádní závod.

Ještě časy jednotlivých disciplín:
plavání (1km) - 0:18:45 - 17. místo
kolo (105km) - 2:49:55 - 11. místo
běh (12km) - 0:47:35 - 1. místo
celkový čas - 3:59:40 - 5. místo
na startu 130 závodníků

Doksyman 2011 - konečně povedený triatlon

15. srpna 2011 v 22:00 | quassar
Doksymana na trati 1/2ironmana jsem šel poprvé loni a závod se mi velice líbil, takže hned po dokončení mi bylo jasno, že letos si na Mácháči zazávodím zase. Ambice po dokončeném Moraviamovi byly velké, doufal jsem v čas okolo pěti hodin. Díky souhře náhod bohužel trénink neprobíhal ani trochu tak jak jsem si představoval. Osma na zadním kole, prasklý drát při centrování a následné týdenní shánění náhradního drátu mi totálně překazilo cyklistický trénink, takže v speciální trénink, který jsem si naplánoval neproběhl ani jeden. Plaváni jsem taky moc nedal, jen ten běh jsem piloval neustále (i když běhy do vrchu asi nejsou nejlepší připrava na triatlon :)) No natrénováno jsem sice ideálně neměl, ale nějak poslední dobou na sobě čím dál víc začínám cítit, že se dokážu zmáčknout i když to moc nejde. A v to jsem doufal i tentokrát.

Ke kempu Borný mě dovezlo jako obvykle moje červené "drandítko", tedy Škoda Felicia 1,3MPI, která mi věrně slouží už pátým rokem. Přijel jsem v půl deváté, což byl ideální čas na to, abych vše stihl, ale zase zbytečně nelelkoval. Prezentace proběhla poměrně rychle, připravil jsem si kolo a šel se rozjet. Nohy nebolely, což bylo dobré znamení, takže jsem doufal, že by to na kole v závodě mohlo jít. Po rozjetí jsem sbalil saky paky a šel si najít místo v depu. No ale jak je mým nedobrým zvykem jsem cestou tam zabloudil :) Bane, tak hrozné to se mnou není, každopádně jsem úplně regulérně přehlédl krásně viditelné depo a šel s věcmi až na místo startu a cíle, kde bylo depo ještě loni. Takže po chvilce zmatkování mě nějaký spoluzávodník nasměroval přímo zpět k letošnímu depu. Depo bylo poměrně velké, na druhou stranu již také celkem zaplněné, ale místečko jsem si tam našel. Ale to už bylo pár minut do rozpravy, takže jsem rozběhnutí pojal v rámci přesunu ke startu. Rozprava trvala asi deset minut a do startu závodu zbývalo cca čtvrt hodiny, ale já pitomec si sebou nevzal věci na plavání, takže zase fofrem zpátky vzít neoprén, brýle a čepici a zase úprk na start. Při oblékání neoprénu ve spěchu jsem si na něm udělal další škubu, ještě že už mám lepidlo na opravy. No stihl jsem asi jenom dvouminutové rozplavání a pak už nás vyháněli z vody.


A byl tu start! Postavil jsem se doleva, abych měl přehled o soupeřích (při plavání se nadechuji doprava) a taky abych neschytal tolik ran. Plavalo se mi celkem dobře, bohužel jsem měl velké problémy s orientací (nikoliv sexuální, v tom mám jasno - hetero :) Záplava červených čepiček a tam někde v dálce oranžová bojka, no nic moc, vždycky jsem ji viděl až cca 200 metrů od ní. Takže jsem se orientoval právě a jenom podle oněch červených čepiček, tedy soupeřů. Bohužel jsem plaval dost cik cak. Nicméně od třetí bójky už to bylo jenom do cíle ke břehu. Vylezl jsem z vody, mrknul na hodinky, kde běžela 43. minuta závodu, trochu zklamání, doufal jsem v čas okolo 40ti minut. Dotaz na spoluzávodníky, nepřišlo vám plavání trochu delší než loni?

Depo bylo celkem rychlé, podle Timexu cca 2,5 minuty, což na moje poměry celkem ujde. Start kola byl po asfaltu, takže už cesta z kempu probíhala skoro třicetikilometrovou rychlostí. Hned od začátku se mi dařilo docela předjíždět, první kolo jsem podle computeru jel přes 36/hod. Druhé kolo již nebylo tak rychlé, průměrná rychlost klesla k třicetipěti, ale předjížděl jsem pořád. Každopádně ve třetím kole už mi začaly pomalu docházet síly, na rovině jsem měl co dělat abych se dostal k pětatřicítce a v místech kde jsem do kopce jezdil přes třicet, tu najednou byla pětadvacítka. Každopádně jsem se ještě naposledy kousnul a na konci zase mírně zrychlil. Nakonec bylo kolo dle computeru za 2:39:36, což vychází na průměr 33,83km/h. Druhé depo 1:34 (super!) a šlo se běhat.

Už na začátku běhu jsem v nohách cítil, že jsem to na kole trochu přehnal, moje obvyklá lehkost běhu byla ta tam a připadalo mi, že chvílemi šourám jenom nohama po zemi. Po chvíli jsem se rozeběhl a prvních 7 km jsem běžel lehce přes 31 minut. V druhém kole už na mě přišla první větší krize, zachránil mě až gel na poslední občestvovačce, který mě zase nakopl. Druhé kolo tedy bylo 33 a půl minuty, ale cítil jsem, že budu zase schopen v posledním kole zabojovat. Nevím kde se to vždycky ve mě bere, ale závěry závodů mám až na výjimky (třeba Běh na Dvoračky) opravdu slušný. Asi dva kilometry před cílem jsem doběhl dost svizně běžícího soupeře, který šel taky už do cíle. Asi půl kilometru jsem běžel s ním a pak jsem nastoupil. Měl jsem strach jestli to není moc brzy a po chvíli nevytuhnu, ale vydržel jsem to až do cíle. Posledních tři sta metrů jsem už trochu zvolnil, protože za mnou nikdo nebyl. A byl tu cíl, čas parádní a jak jsem se pak přesvědčil ve výsledcích, tak ani umístění nebyl úplně špatný. Takže nakonec 36. mezi muži a čas 5:05:41. Na druhou stranu musím říct, že me zase porazily dvě ženy, Simona Vykoukalová a Katka Loubková. Na Katku jsem si troufal, ale nevyšlo to, zřejmě dokud nebudu lépe plavat, budou mě holky Loubkový porážet.


Pivo, těstoviny, meloun a bramboráčky, to byla odměna po poměrně těžkém závodě. Čekalo se na posledního závodníka, aby mohlo proběhnout vyhlášení výsledků, přemejšlím, jestli někdy nebudu poslední, protože takovej aplaus neměl určitě ani Petr Vabroušek, který závod vyhrál. Vyhlášení výsledků byla asi jediná věc, která se mi na závodě moc nelíbila, různě se prohazovaly kategorie, spíkr zrovna moc nehecoval diváky, prostě lepších vyhlášení uz jsem zažil spoustu. No a pak už jsem sedl do auta a frčel domů.

Doksyman mě opět dostal, možná ještě víc než loni. Myslím, že tyhle distance by mi mohly sedět, rozhodl jsem se, že se na ně v příští sezoně zaměřím. Něco jsem teď zaslechl, že Doksyman příští rok nebude, doufám, že to je jenom fáma, protože vedle Moraviamana je to pro mě závod roku. A příští rok chcí jít pod pět hodin a do první třicítky, takže opovažte se ho zrušit!!!! Máchovo jezero je ideální prostředí pro triatlony, tak snad se tam sejdeme i za rok!

Triatlonu zdar!

Jak jsem se stal Ironmanem - Moraviaman 2011

28. června 2011 v 22:38 | quassar
Triatlon, tedy spojení tří disciplín - plavání, cyklistiky a běhu vzniklo, jak jistě spousta z vás určitě ví, na Havajských ostrovech počátkem roku 1978 (triatlon je tedy stejně starý jako já :)) A úplně první trať, na které se tenkrát závodilo, byla označována jako ironman (u nás železný muž), tedy 3,8km (2,4 míle) plavání, 180km (112 mil) cyklistiky a 42km (tedy maratón - 26,2 míle) běhu. A právě tahle trať je tou nejprestižnější, ale také nejnáročnější z pohledu triatleta.

O tom, že se pokusím o zdolání železného muže, jsem začal uvažovat někdy vloni na jaře. U nás se jich moc nejezdí, mám pocit, že na našem území se konají pouze dva závody a to Železňák na Lipnu a právě Moraviaman, který se koná v Otrokovicích u Zlína. Finální rozhodnutí ale padlo loni před vánoci, kdy jsem se i přihlásil a zaplatil startovné. Bylo mi jasné, že abych byl schopen závod dokončit, budu muset zapracovat především na plavání a běhu. Do běhání jsem se opřel už v listopadu, ale plavat jsem začal chodit trochu víc až po novém roce. Měl jsem v plánu do Moraviamana 100 kilometrů naplavat, 5000 km najet na kole a 1000 km naběhat. Leč nepovedlo se ani v jedné z těchto třech disciplín, nicméně po několika prověrkách mi připadalo, že jsem připraven. Naplánoval jsem si čas okolo dvanácti hodin, z čehož jsem počítal že 1:45 poplavu, 6 hodin pojedu na kole, 4 hodiny poběžím a zbytek stávím v depu. Dopadlo to pak trochu lépe, ale o tom až později :)


Nakonec nás z naší partičky bylo víc, které ironmanská trať v podobě Moraviamana zaujala a proto z toho byla maličko větší výprava. Pavel Štryncl (Štrynclík) je již zkušený triatlet a na železného muže jel již potřetí, Jirka Bezďek (Bezďa) byl stejně jako já ironmanský novic. Bandu doplňovaly děvčata - Markéta Polmová (Ségroška), Ivetka Martínková a Hanka Štrynclová, které byly přihlášeny do kategorie štafet a Karel Podrazil, který se účastnil "zájezdu" jako podpora týmu.
Večer nás také přijeli podpořit táta s Ivanou a potkali jsme se tam i s Petrem Novákem s manželkou a synkem. Z dalších známých startujících tam byl ještě Martin Rexa.


První část výpravy ve složení Pavel, Hanka, Karel a já vyrazila v pátek asi v půl druhé štrynclikovic Golfem z Liberce směr Otrokovice. Cesta byla až na trochu delší zdržení u Jíčina celkem v pohodě, takže jsme na místo dorazili v půl osmé. Druhá bandička v sestavě Ségroška, Bezďa a Ivetka dorazila okolo deváté hodiny. Šlo se ještě na jedno rychlé a okolo jedenácté do stanu na kutě.


Start závodu byl v sedm ráno, budíček byl tedy stanoven na pátou po půlnoci. Kontrola a konečná příprava kola, nachystání věcí do depa a na plavání. Čtvrt hodiny před startem už jsem byl celkem nervózní, což bylo vidět na tom, jak jsem se soukal do neoprénu :) Zip vepředu a vůbec mi to nebylo divné, naštěstí Ivana byla ve střehu a dost se jí to nezdálo :)) Ještě jsem si šel vyzkoušet jestli pořádně těsní brýle a najednou bylo sedm a start. Nejsem zrovna dobrý plavec, takže na startu žádného triatlonu mě v první řadě neuvidíte. Pěkně jsem si vyšel jak na procházku a začal plavat až když většina lidí byla už ve vodě. Díky tomu jsem taky neschytal žádný kopanec ani úder rukou do hlavy. Plavali se tři kola po rybníku a plán byl jasný. První kolo kraulem, druhé si odpočinu prsama a třetí zkusím (když to půjde) zase kraulem. Cesta k první bójce se mi nicméně zdála nekonečná, trošku mě v podpaží tahal neoprén a bolelo mě rameno. Ovšem to byly poslední potíže, které jsem při plavání měl. Zpětně musím říct, že se mi plavalo naprosto fantasticky. Naplánován byl čas do 1:45, trochu jsem doufal v 1:35, ale nakonec z toho bylo 1:22 :) Musím uznat, že největší zásluhu jsem na tomhle čase neměl já, ale neoprén. Plavalo se mi fakt dobře, nakonec jsem to celé dal celkem bez problémů kraulem a musím říct, že čtyřtisícová investice do "gumy" se opravdu vyplatila. 107. místo z plavání není nic moc, každopádně jsem zvyklej na horší umístění. Takže s plaváním spokojenost.


Po plavání následovalo první depo a vzhledem k tomu, že se mi nezdálo jet 180 km na kole v kombinéze s cyklistickou minivložkou, proběhlo první kompletní převlékaní. Tedy sundat neoprén a plavky a navlíknou termotriko, cyklokalhoty a cyklodres. Depa mi jdou ještě hůř než plavání, takže v prvním jsem strávil 0:04:44 což je 117. čas. Jen pro porovnání, nejlepší první depo měl jistý Lukáš Polan a zvládnul to za 43 vteřin. Takže je na čem pracovat. No je pravda, že depa závody většinou nerozhodujou, každopádně následující disciplína už ano, jak se ukázalo v případě vítěze závodu (ale o tom až později). No a další disciplína bylo samozřejmě kolo a to nekonečných 180 kilometrů. Jelo se to ve čtyřech okruzích, každý po 45 kilometrech. Trať připomínala na mapě písmeno U, kdy centrum závodu bylo umístěno takřka přesně na půlce. Vždycky to bylo nejdříve cca 11 km proti větru, pak 11 km zpět po větru a poté znovu na druhou stranu 11 proti a 11 po větru. První "kolo" jsem zvládl průměrem přes 34km/h, což jsem věděl, že určitě neudržím, jednak na takový kalup natrénováno nemám a za druhé začalo opravdu hodně foukat. Věděl jsem, že to co by mě mohlo srazit na kolena je hlaďák, na který jsem už parkrát doplatil, takže jsem se cpal co to šlo. Hlavní slovo měly energetické gely, ale došlo i na "tvrdou" stravu v podobě tyčinek a dokonce i toustu se sýrem a salámem. Ovšem jako největší energetickou "bombu" bych vyzdvihl tyčinku Power Bike od Nutrendu, kterou jsem si nakrájel a doslova nalepil na rám. Je to sice na chuť celkem hnus, hrozně se to v puse lepí a nijak zvlášť dobré nepolyká, každopádně energeticky to byl opravdu zázrak, takže určitě doporučuju.
Bohužel na kole jsem se i tak nevyhnul menší krizi, druhá polovina třetího okruhu byla opravdu hodně špatná, dokonce mě i pár jedinců předjelo. Ve čtvrtém kole jsem se ale zase zmátořil a pár lidí předjel zase já :) Do depa jsem nakonec přijel za 5:48:57, což byl šedesátý nejlepší čas. Štrynclík kolo zajel za famózních 5:05:09 a bylo z toho neuvěřitelné 8. místo. Takže Pavlík předjel na kole většinu těch borců s kapkama na hlavách na časovkářských speciálech. Výzva pro sponzory - pořádný kolo a časovkářská přílba pro Štrynclíka :)


Druhé depo bylo opět o kompletním převlíkání, tentokrát do běžeckého. Čas 0:03:17 a 91. místo, takže už lepší. No a šlo se na maratón. Nikdy jsem to takhle neabsolvoval, takže jsem vůbec nevěděl co to se mnou udělá. Běželo se po druhé časti kola, tedy prvních pět a trochu kilometrů. Na cestě byly dvě občestvovačky, takže bez občerstvení (ale hlavně pití se neběželo víc jak dva kilometry (běhalo se totiž tam a zpět po stejné trase). Trať běhu byla komplet uzavřena, člověk tedy musel dávat pozor pouze na cyklisty. Hned od začátku jsem běh pořádně nakopl a i kdyz jsem věděl, že takové tempo nevydržím, nějak mi nešlo zpomalit. Takže prvních cca 10,5 km bylo za 48 minut. V druhém kole jsem se už zklidnil, ale pořád to celkem šlo, takže s časem 1:40 jsem začal přemýšlet o čase okolo jednácti hodin, jenže jsem si myslel, že to určitě nevydržím, takže tyto úvahy jsem raději hned zaplašil. První půlka třetího kola mi dala za pravdu, začal jsem se celkem ploužit a myslel jsem si, že i přes předsevzetí celý maraton odběhnout, se to asi nepovede a ve čtvrtém kole určitě půjdu. Na asi pětadvacátém kilometru jsem si dal gel, který mě z krize dostal a běželo se dál. Každopádně na konci třetího kola byl čas asi 2:42 a v tu chvíli jsem čas pod jedenáct hodin psychicky vzdal, což se ukázalo bohužel jako chyba. Navíc jsem si nějak špatně pamatoval čas kola, takže jsem si myslel, že to lepší jak 11:10 až 11:15 určitě nebude. Čtvrté kolo běhu sice už celkem bolelo, ale chytil jsem stálé tempo, přestal o tom přemýšlet a běželo se mi vlastně dobře. Nicméně cca 2,5 kilometrů před cílem jsem potkal parádně běžící Hanku, která prohodila cosi o jedenácti hodinách a já si v tu chvíli uvědomil, že jsem počítal špatně a sice mála ale přeci šance na pokoření této hranice pořád je. Nevím, kde se to ve mě ještě vzalo, ale opravdu rapidně jsem zrychlil, tempo bylo určitě okolo 4:30 na kilometr, předběhl jsem dokonce i jednoho štafetového běžce a pak těsně před cílem ještě asi tři soupeře. Každopádně to bohužel nakonec těsně nestačilo :( Takže čas 3:41:24 a 29. místo v běhu což je super :) Opět se mi potvrdilo, že běh je má nejlepší disciplína i když mu zdaleka nevěnuju tolik času jako kolu. Štrynclík mě ovšem i při běhu zařízl s 25. časem za 3:35:49. Takže ještě mám rozhodně co trénovat :) Bězďa měl bohužel téměř nekonečné křeče, takže maratón dal za 5:11:20.


Najednou jsem byl v cíli, ale vůbec mi nedošlo, že už to mám za sebou. A úspěsně :) První gratulant byl Štrynclík a jelikož jsem se od Bezdi z trati dozvěděl, že se Pavlovi povedlo dosáhnout na 11. místo, oplatil jsem mu stejnou mincí. Po jeho zranění před měsícem na Jesenickém Tvrďákovi je to opravdu neuvěřitelný výkon. Sedli jsme si, dali pivo a čekali na Hanku, která odbíhala za dívčí štafetu maraton. Hanka proběhla do posledního kola a my se rozhodli, že ji i Bezďu ještě půjdeme podpořit na trať. Bezďa se blížil do konce třetího kola, bohužel měl stále křeče, ale i přes ně se snažil co nejčastěji běžet. Sůl už nezabírala a magneslife byl zamčený v autě :(. Zůstal jsem na mostě asi kilometr a půl před cílem a čekal na děvčata. Stále jsem věřil, že to dají pod dvanáct hodin pokud se tam objeví aspoň osm minut před touto metou. Objevili se u mě dokonce o minutu dřív a i když Pavel pochyboval, že to stihnou, Hanka dala na mě a přidala. A nakonec se to opravdu povedlo, cílový čas dívčí štafety začínal jedenáctkou :) Ještě chvilku před děvčaty doběhl do cíle i Petr Novák, vysněný čas pod dvanáct hodin se mu bohužel zdolat nepovedlo, nicméně i tak vypadal spokojeně. Hodili jsme cílové foto a čekalo se na Bezďu. Bezďu na trati podporoval Karel a zřejmě se mu ho dařilo také trochu vyhecovat, protože i Bezďa to nakonec dal pod 14 hodin a nám vtipálkům, kteří jsme mu radili, ať si vezme na běh turistické hůlky a čelovku, pořádně sklaplo :)


Pak už byla jenom sprcha, večerě a předpůlnoční vyhlášení vítězů. Tam jsem se už opravdu těšil až bude konec a budu moct lehnout do spacáku a spát. I když je v triatlonu milion kategorií, celkem to odsejpalo a Moraviaman není Malevil, takže vyhlášení trvalo jenom asi 3/4 hodinky. A pak už se šlo do stanu a spát. Ráno už jenom budíček, závěrečná fotka a frčelo se domů.


Co říci závěrem. Ironman je nádherná, ale nekompromisní trať, která se bez tréninku nejspiš dokončit nedá. A myslím, že si to svým způsobem protrpí úplně každý i český fenomén Petr Vabroušek, který závod vyhrál. No vidíte, málem bych zapomněl, Petr stanovil na Moraviamanovi nejlepší čas (8:29:18), který se kdy na tratích železného muže na českém území kdy zajel (zaběhl, zaplaval). Navíc je to opravdu sympaťák, kromě super super výkonu stihl na trati svým soupeřům ještě parádně fandit. No a jak jsme dopadli my? Pavel Štryncl, jak už jsem psal výše, byl jedenáctý v čase 8:45:38, já nakonec 52. místo za 11:00:22, 108. byl Petr Novák za 12:37:09 a Jirka Bezděk 140. za 13:52:28. Málem bych zapomněl na Martina Rexu - 26. místo a čas 10:25:01. No dámská štafeta? Čas pod dvanáct hodin (32. místé a čas 11:56:55), parádní výkon. Zde ode mě jediná výtka k závodu. Připadalo nám, že štafety jsou tam spíše na obtíž, ač děvčata zaplatila dohromady 1900 za startovné, dostaly trička, která mohou použít tak na spaní (divná barva, neodpovídající velikosti), ale hlavně vůbec žádné jídlo po závodě. Škoda, myslím, že štafety jsou zajímavé zpestření závodu a bez nich by to nebylo ono.


Moraviaman se i přesto myslím velice povedl a já musím říct, že ironman mě chytl. Za dva roky jsem v Otrokovicích zpět a hranice 11 hodin bude (doufám) pokořena :) Úplným závěrem bych chtěl poděkovat všem co to se mnou absolvovali, tátovi s Ivanou a Karlem, kteří nás bezvadně podporovali, Pavlovi, Jirkovi, Petrovi, Markétě, Hance a Ivetce, se kterými jsem se potkával na trati se kterými jsme si navzájem fandili. Zkrátka, bylo tu super. A hlavně.......


I´m IRONMAN :)

Kvásek


Císař - závod dvojic v přírodním víceboji

19. dubna 2011 v 7:14 | quassar
O tomto závodě jsem se dozvěděl loni, byl jsem přítomen i na následném večírku. Konal se tenkrát první ročník a startovali tam Štrynclici, Ségroška s Michalem a Michal P. s Márou K.. Závod se mi z vyprávění velice zalíbil, takže jsem začal přemýšlet o účasti. Asi před měsícem jsem se zeptal Kátěnky jestli se mnou pojede a ona celkem nadšeně souhlasila.

Musím přiznat, že jsem z většiny disciplín měl celkem vítr, lezení na skále jsem poprvé absolvoval před týdnem a byl to celkem výbuch, jeskyňaření taky zrovna není moje hobby, stísněné prostory nemám moc rád, na lanových překážkách jsem si taky moc nevěřil. Těšil jsem se v podstatě hlavně na kanoje, ale celkem i na biatlon. Poslední vložená disciplína - golf jsem tušil, že nedopadne moc dobře, ale i tak jsem se celkem těšil. Nakonec se vše ale vyvrbilo dost jinak :)

Závod se konal v Ostrově u Tisé, což je kousek za Děčínem. S Káťou jsme vyrazili v pátek po sedmé hodině a cestou jsme ještě v Markvarticích nabrali novopečeného silničáře Bezďu. Do Ostrova naše posádka nakonec dorazila krátce po deváté hodině, stihli jsme i prezentaci a také poslední chatka na nás ještě zbyla :) Ve skvělé hospůdce Pod Císařem jsme si dali ještě pivko a po jedenácté se šlo na kutě.


Budíček byl naplánoval na čtvrt na osm, ale nějak mám poslední dobou problémy se spaním, takže jsem se vzbudil uz v 5:40. Následovala lehká snídaně a šlo se na rozpravu před závodem. Oproti propozicím byly menší změny, z přesunů na kole se stalo MTBO, do jeskyně už lezli oba členové týmu a pár dalších drobností. Rychle jsme se připravili a 9:40 vyrazili na kole do závodu. Bohužel se mi hned na první křižovatce povedlo zakufrovat, takže už tam bylo ztraceno prvních pár minutek. První jsme hledali kontrolu č. 9. Jeli jsme celkem dobře, jen jsme se nechali zmást dvojicí, která byla kousek před námi a kontrolu přejeli. Po zjištění chyby následoval návrat a kontrola byla splněna. Vzhledem k tomu, že se jednalo bonusovou kontrolu, která nebyla povinná, získali jsme 30 minut k dobru. Další kontrola byla zároveň i vložená disciplína a to lezení. Bohužel se nám povedlo opět zakufrovat a to pořádně. S kolama jsme se pak táhli podél skal a ztratili odhadem asi dvacet minut. Kontrolu jsme nakonec našli, ale až po překonání malého údolíčka, tam nás zahlédli soupeři a měli z nás celkem legraci :)

Z lezení jsem měl opravdu vítr, naštěstí se ukázalo, že zbytečně. První lezla Káťa, ale ta se toho vůbec nebála a vybrala si nejtěžší cestu, kterou také pěkně vylezla. Já si naopak vybral tu nejlehčí a taky se mi zadařilo. Další kontroly už jsme chytali trochu líp, ke kánojím jsme dojeli celkem v pohodě napoprvé. Na pádlování jsem se celkem těšil, zpětně ale musím říct, že to byla celkem nuda. Měli to být tři kilometry, odhadem si myslím, že to byla tak polovina, ale opravdu velká zábava to nebyla. Takže další disciplína splněna a jelo se dál. Poslední vložená disciplína při MTBO byl golf. Golfisti z nás už asi nebudou, takže jamku par 3 jsme dali až na čtrnáctý úder. Na druhou stranu u toho byla opravdu legrace, takže bolení hlavy z toho opravdu nebylo :) Co nám však začalo dělat trochu starosti byl časový limit. Hrozně rychle se přiblížila půlka časového limitu (ten byl šest hodin) a my neměli splněno ještě ani kolo a to nás čekal orientační běh se dalšími třemi vloženými disciplínami. Po golfu jsme vyrazili k další kontrole, kterou se nám bohužel poměrně dlouho nedařilo najít. Nakonec jsem se vydal na slepo ke stožáru na vrcholu kopce, což se nakonec ukázalo jako správná volba, kousek nad stožárem jsem kontrolu našel. Ani poslední cyklokontrola nebyla bez problémů, netrefili jsme to asi o 100 metrů a zase ztratili pár minutek času. Bonusovou nepovinnou kontrolu číslo 15 jsme nakonec vynechali a jeli zpátky na start vyměnit kolo za běžecké boty.

Mapu orienťáku dostala tentokrát Káťa, což se ukázalo jako výborná volba. První kontrola byla hned nad kempem a jednalo se o vloženou disciplínu nízké lanové překážky. Ty se mi opravdu moc líbili, a také jsme je s malým zaškobrtnutím úspěsně zdolali. Druhá orienťácká kontrola nebyla taky celkem dost dlouho k nalezení (pomohla až rojnice s dalšími týmy), ale nakonec ji Kátěnka našla a běželo se dál. Pak už to šlo jak na drátkách až k jeskyňaření. Dostali jsme helmy, jednu čelovku a šlo se do díry. Některá místa byla opravdu celkem úzká, ale nakonec se jeskyní podařilo prolézt. Špinavý a odřený, ale šťastný, že už to máme za sebou. Blížil se konec šesté hodiny závodu a my teprve dobíhali na poslední disciplínu - letní biatlon. Naposledy jsem střílel ze samopalu na vojně a to už je pěkná řádka let, takže jsem věděl, že toho asi moc netrefím. Nejdříve se střílela ležka a nám se povedlo sestřelit pouze jeden terč. Takže ještě před obíháním rybníka nás čekalo devět trestných koleček kolem hřiště. Běh mezi střelbami měl být 500m, myslím, že to byl ale spíše poctivý kilometr. Když jsme šli na střelbu ve stoje, skončil nám šestihodinový limit, v závodu jsme ale pokračovali. Střelba na stojce byla bohužel ještě horší, netrefili jsme nic, takže přibylo dalších deset koleček a pak už jenom cca 300 metrový přeběh do cíle. Závod jsme zvládli za nějakých 6 hodin a deset minut, doufal jsem, že se nad námi (a pár dalšími) pořadatelé smilují a nediskvalifikují nás. Velká radost, že už jsme v cíli, byla vystřídána velkou únavou, protože závod byl opravdu náročný. Káťa bojovala jako lev, takže po doběhu toho měla celkem dost.

Pak už následovala jenom studená sprcha, večeře a čekání na výsledky. Stejně jako loni i letos byli na bedně Štrynclici, tentokrát na třetím místě. Ostatní výsledky jsem viděl jen na chviličku, ale i tak jsem zjistil, že jsme skončili 21. z 28. mix párů. Takže pohoda :) Příští rok to určitě vylepšíme :) Po vyhlášení byla připravena další soutěžní disciplína a to pivní štafeta. Jedná se o trochu netradiční pivní štafetu, pije 7 lidí, podmínkou je aby z toho byly alespoň 3 ženy. Kromě klasického exování z půllitru se "pije" pivo i z talíře, lžící nebo brčkem z půllitru. No byla to velká sranda, oproti loňským 3 štafetám se letos zůčastnil dvojnásobek. Naše skončila na čtvrtém místě. Já finišoval a vzhledem k tomu, že toto exované pivo bylo už moje šesté a do toho pár rumíků, šel jsem radši spát :) V neděli jsme už jenom šli naproti do skal lézt, teda lezla pouze Káťa s Bezďou, ja je fotil a kochal se krásným výhledem z jedné skály na Ostrov. Ve dvanáct odjel Bezďa na kole do Liberce a dost nečekaně se tam objevil Mojda. A pak už se jenom jelo domů.

Závod, stejně jako celý víkend byl úžasná záležitost, děkuju Kátěnce za to, že to se mnou absolvovala a taky, že bojovala do posledních zbytků sil. Tak třeba zase za rok, natrénujeme golf a biatlon, naučíme se s mapou při MTBO a první desítka bude naše :)

Doksyman 2010

24. září 2010 v 8:48 | quassar
V půlce srpna přišel můj první vrchol sezóny - Doksyman. Že jednou půjdu tento závod jsem věděl již před dvěma lety, kdy mě začínala cyklistika trochu nudit a přemýšlel jsem, že si sportování trošku zpeštřím dalšími disciplínami. Jako ideální mi tenkrát připadal triatlon.

O účasti v Doksech jsem přemýšlel již loni, ale pak jsem začal trénink dost flákat (zamiloval jsem se totiž :))), tak z toho sešlo. Celou loňskou zimu jsem běhal a měl jsem z toho celkém dobrý pocit, takže jsem si pohlídal termín levnějších přihlášek a koncem března se na půlironmana přihlásil.

Bohužel mi moc nevycházel trénink plavání. Do Titanmana v červnu jsem chodil 1x až 2x týdně, jenže když jsem tam zjistil, že trénuju a hlavně plavu naprosto bídně, v podstatě jsem se na plavání vykašlal. Vlastně jsem za ty dva měsíce byl plavat asi dvakrát a to ještě jenom u nás na rybníce dvakrát přes. O to víc jsem ovšem jezdil na kole. Běhání v sezóně taky moc nedám, času je málo takže to bylo většinou 70-90 km měsíčně.

Nadešel den D (15.8.2010) a já přijel se slušnou časovou rezervu k Mácháči. Na parkovišti jsem byl asi druhý, dokonce se mi povedlo proklouznout i hlídačům a neplatit parkovné :) Následovala prezentace, nákup gelu a taštičky a pak již hlavně morální připrava na závod. Počkal jsem ještě až přijede táta s Ivanou a pak jsem si šel uložit věci do depa. Všechno probíhalo v pohodičce, měl jsem spoustu času. Zbývalo deset minut do závodu, tak jsem se šel rozplaval, abych se aspoň neutopil hned, když už jsem neměl natrénováno. Jenže když jsem vycházel z vody, ejhle něco je špatně. Koukám na záplavu modrých čepiček a začíná mi svítat. Povinnou čepičku a brýle jsem nechal v autě :( Co teď? Do startu pět minut, auto minimálně kilometr daleko. Naštěstí mi tam jeden spoluzávodník chytře poradil ať zaběhnu na prezentaci, že tam určitě ještě nějaké čepičky budou mít. A měli :)))

3 - 2 - 1 - START. Masy se vrhají do vody, já si ale v pohodičce šlapu po dně dokud stačím, vím totiž, že plaváním rozhodně nic neurychlím :) No bohužel to netrvalo věčně a i já se musel vrhnout do vln Máchova jezera. Ano, věc která mě bohužel hned ze začátku celkem rozhodila, byly vlny. Muj zkroucený prsostyl s tím chvilku bojoval, nicméně vlnky způsobovaly to, že jsem se čas od času nepěkně napil. První bójka se ale blížila a já zjišťoval, že borců, kteří neumí moc plavat je víc :) Zanedlouho jsem dorazili i na druhou nejvzdálenější bójku a plavalo se zpět. Bohužel cesta zpátky probíhala proti vlnám, což v jednu chvíli způsobilo, že jsem se napil tak moc, až jsem se bál jestli se neutopím. Zvládl jsem to a po 3/4 hodině jsem doplaval zpět na břeh.  Nožičky se mi nepěkně motaly při běhu do depa, ale to už jsem věděl, že to nejhorší mám za sebou.

V depu nazout boty, nasadit helmu a šup na kolo. Táta mi hlásil, že jsem mezi 120. a 130. místem, čímž mě moc nepotěšil, ale nakonec jsem s tím počítal. Cyklistice věnuju při tréninku bezkonkurenčně nejvíc času, což se naštěstí začalo ihned zúročovat. Již na rozbité cestě při výjezdu z kempu jsem předjel dva borce a takhle to šlo vlastně celé kolo. Zalehl jsem do hrazdy a předjížděl postupně jednoho závodníka za druhým. Jenom jsem si musel dávat pozor na drafting, ale byly celkem velké rozestupy, takže to šlo. Prvních 30km průměr přes 34 km/h, v dalších dvou bohužel klesl na konečnych cca 33km/h. Do depa jsem přijel celkem v pohodě, takže jsem se těšil na běžeckou část.

Při běhu mi po kole bohužel celkem dlouho trvá než se rozběhnu, což se potvrdilo i zde. Prvních 7 km, jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit, sice mě nikdo nepředbíhal, ale ani já jsem moc lidí nedal. V druhém kole mě v prostoru cíle předběhl mladý borec, kterého jsem se chytl a tak se konecně rozběhl na správné tempo. Borcovi jsem nakonec i utekl a pak už to šlo. Poslední tři kilometry jsem šel opravdu na doraz a díky tomu jsem předběhl ještě asi šestl lidí.

Nakonec z toho bylo konečné 54. místo a čas 5:21:57,7. Nicméně holky Loubkovy mě opět o parník zařízly, takže vím, že musím ještě hodně a hodně trénovat :) Co se týče dílčích disciplín - plavání 127. - kolo 65. a běh 26. místo. Táta měl ze mě celkem radost a ihned mi hlásit, že na ten maratón (běžecký) už rozhodně mám, přestože mě od něj na letošek předtím odrazoval.

Doksyman byl nádherný závod, určitě nejhezčí, který jsem v letošním roce absolvoval a příští rok si ho nenechám opět ujít.

Pozvánka na Železný knedlík

4. srpna 2010 v 15:35 | quassar
Tuto sobotu, tedy 7.8.2010 proběhne v Děčíně zajímavý terénní triatlon Železný knedlík. Vzhledem k tomu, že nemám nic jiného na práci, tak si přijedu také zazávodit (teda pokud to stihnu, od osmi do jedenácti jsem v práci). Závod je na tratích 450 metrů plavání, 15 km horské kolo a 5 km běh.

Tak pokud se budete nudit, přijeďte si zazávodit nebo aspoň zafandit :)
 
 

Reklama